6. ročník

Jak se mi líbí zima

Lopata na sjíždění

Já zimu miluju! Je to jediná doba, kdy pracuju! Takže paráda! Moment, co se to děje!? Á, to je jen můj páníček, jdeme jezdit. Tak jsem zde... moment!!! Zbláznil se? Chystá se sjet skokánek 3x větší než on! Je to cvok. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! AU! AU! ÁÁÁ!! AU! To bolelo! Kde je ten cvok? Á, tam je. Leží na zemi, řve bolestí a nadává. Ale zato já jsem ... ach ne! Na dvě půlky! Moje úchytka je v rukou toho kluka! Já asi omdlím! A co vy tady ještě děláte? Vypadněte!

Filip Vašek

 

Jako pro sněhuláka pro mě zima není dobrá. I když mě postaví děti, ty starší mě rozbíjejí a ulamujou mi hlavu a ruce. Ale jinak je mi fajn. V noci zamrzám a ve dne taji. Děti mě mají rády, tedy některé. Postaví mi kamarádku, se kterou se mohu povídat. Ale na konci zimy roztaju a jsem zase na tři čtvrtěroku pryč.

Michaela Žingorová

 

Mně se líbí zima, protože je možnost lyžování, bruslení a různé zimní hry a atrakce. V zimě je plno práce se sněhem, který odhrnujeme, ale je také zledovatělá zem, na které lidi padají! Já s pejskem nemůžu chodit ven, protože je maličký a zmrzl by tam. A je tu koulovačka a bobování - SUPER!!! Zima se mi nelibí, protože se blbě chodí do školy a zbytečně se namáháme. Zima je prostěsuper!

Klaudie Murasová

 

Jsem pes. Jmenuji se Lesánek. Zima se mi moc líbí. Každé ráno a odpoledne se mnou chodí můj páníček na procházku. Nejraději mám, když se vyvalím ve sněhu a proháním ve sněhu kočky. Ale je tady i nevýhoda. Když se chci rozběhnout, kloužou mi pacičky a je na ně zima. A mám taky moc rád, když si můžu z té zimy pořádně lehnout a prospat celý den.

Nikola Štefková

 

Jsem sněhulák Tom a miluju zimu. Děti mi dají teplou šálu a krásnouželeznou čepičku. Jednoho dne se za mnou stavila nějaká zlá děcka a už do mě chtěli kopnout, abych spadl, ale najednou přišly moje děti, které se o mě staraly a tak ty zlé děti utekly a nechaly mě živého. Asi nějak za měsíc jsem se zmenšoval, až ze mě zůstala jenom sněhová placka. Musím počkat na další zimu, kdy mě zase děti postaví!

Soňa Smelíková

 

Spravedlnost-nespravedlnost

NESPRAVEDLNOST

Nespravedlnost. To je něco, co už každý někdy zažil.  Potýkáme se s ní jak v životě dospělých, tak v životě dětí. U dětí je to ovšem tak, že někdy to ani nespravedlivé není, což se ovšem stává spíš u malých dětí. Třeba takový můj mladší bratr. Pro toho je nespravedlivé i to, že si musí jít umýt zuby, zrovna když si začal kreslit nebo když musí jít do školky. Já si nic moc ze školkovských let nepamatuji. No ale asi nikdy nezapomenu na to, co se mi stalo ve třetí třídě. Šla jsem zrovna uličkou mezi lavicemi a na jednou se přede mnou objevil spolužák, ovšem o tři hlavy větší než já a podle toho se ke mně taky chová. Měl zrovna v ruce pití (ve kterém byl sladký čaj) a tak ho napadlo, že na mně to pití stříkne. Na tričku se mi tedy objevila velká, lepkavá, červená skvrna. Samozřejmě jsem byla docela dost nazlobená. Nejdřív jsem to s ním chtěla vyřešit sama, když jsem ovšem viděla, že to nejspíš nepůjde, řekla jsem to paní učitelce. Paní učitelka to hned začala bedlivě řešit. Viník se ovšem hned ohradil,že jsem u jeho lavice neměla co dělat. Taky dodal, že jsem mu pomokřila učení. Nic z toho ovšem nebyla pravda(učení si pomokřil sám nechtěně tím pitím, z kterého ještě pořád kapala voda a u jeholavice jsem nebyla). Já jsem se sice bránila, ale paní učitelka věřila tomu spolužákovi a ne mě. No a tak jsem si vyslechla přednášku o tom, jak se máme a nemáme chovat. Tu přednášku jsem poslouchala se zaťatými zuby, jak asi chápete.

       Podle mne je ovšem ale úplně nejhorší, když někoho odsoudí za něco, co neudělal. Jsou případy, kdy někdo stráví ve vězení i několik let. A pak se díky novým důkazům zjistí, že je nevinen. I když mu dají nějaké ty peníze. Rozhodně mu to nevrátí chvíle, které propásl. První slůvko svého dítěte, narozeniny svých blízkých, povýšení v práci nebo prostě jen obyčejný den. Takový to člověk se vrátí domů a zjistí, že se hodně věcí změnilo. Zjistí, že skoro nic není jakbývalo a ani už nikdy nebude. Navíc mu už asi navždy utkví v paměti vzpomínky z vězení, které mu nejspíš nedají v noci spát. A my nevíme, jestli zrovna teď v tuhle chvíli není někde  v nějakém vězení  nějaká osoba která je úplně nevinná. A jen byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Já sama bych soudkyní být nemohla a ani nechtěla. Jsem totiž dost nerozhodná, což je v téhle práci dost nevýhoda. A hlavně kdybych někoho odsoudila, pořád bych nad tím přemýšlela a přemýšlela, jestli jsem to rozhodla dobře nebo ne.

Když se nad tím vším tak zamyslím, ještě jsem nenapsala nic o politice a slavných. O politice ani psát nebudu, jelikož o ní nic nevím. Sice vím, že se v ní dějí nekalé věci, ale jinak se v ní moc nevyznám. Ale myslím, žeslavným a politikům pořád vše prochází. Prostě jen zaplatí a je to.  Normální člověk by dostal třeba dva roky za mřížemi, ale slavným stačí jen zaplatit. Nebo podplatit svědky a všechno se prostě ututlá.

A když jsme u těch peněz,myslím, že kolem nich se v dnešní době točí skoro všechno. K bohatým se prostě  všichni chovají jinak, než k normálním lidem. Když to tak shrnu, tak se s nespravedlností potýkáme velmi často. Je ale velmi důležité jen tak nečinně nestát a taky s tím něco začít dělat. To, že si jen postěžujete kamarádovi nebo kadeřnici vám určitě moc nepomůže. A bohužel je opravdu hodně lidí, kteří si jen stěžují, ale nic proto, aby svět byl lepší,nedělají. Což je docela smutné. K. Biolková

 

 

      Spící spravedlnost

Když jsme dostali tento úkol, bylo pro mě těžké rozhodnou se o čem budu psát. Proto jsem zvolila tyto dvě témata , které jsou zcela odlišné. Podle mého, je nespravedlivé mít ve škole, více než pět vyučovacích hodin. Kdybychom vyučovacích hodin měli méně, bylo by to výhodnější jak pro učitele, tak pro děti. Protože, když přijedeme ze školy, musíme se hned učit, nachystat si věci a hned jít spát, abych ráno stíhala autobus. A to dělám celý týden. Nezbývá čas ani na kroužky. A těch bych si vybrala hodně! Baví mě jak sport (volejbal, běžky, vybíjená, florbal, plavání), tak i keramika, výtvarná výchova a jezdit na koních.  Jen v sobotu a neděli mám volno. Ale, když by jsme měli míň vyučovacích hodin, tak se dá všechno stihnout v klidu, naučit se, nachystat si věci a pak mít ještě dvě hodiny na hraní, které děti potřebují, aby se nabily energií na další den. Pak by šly šťastně do školy a všechno by měly splněné. A bylo by méně poznámek, puntíků a zápisů do třídní knihy a míň kázání od rodičů za špatné známky v žákovské knížce. Můj rozvrh by měl podle mě vypadat asi takto v pondělí bych dala český jazyk, matematiku, a třeba dějepis. V úterý matematiku, hudební výchovu a výtvarnou výchovu a nějaký volitelný předmět, pro mě by to bylo ekologické praktikum. Ve středu třeba český jazyk, zeměpis a přírodopis.

Ve čtvrtek anglický jazyk, hudební výchovu a tělocvik. V pátek

bych dala matematiku, český jazyk a fyziku a zase nějaký ten volitelný předmět. Hudební, tělesnou, výtvarnou i pracovní výchovu, bych dala, alespoň 2 až 3 hodiny. Jako žákyně 6. třídy máme 3 volitelné předměty: ekologické praktikum, fyzikální praktikum a sportovní hry. A nezapomněla jsem na učitele, pro ty je to taky výhoda, mají čas na opravení všech sešitů, všechno si nachystají, promyslí si učivo na další den. Tak si myslím, že by vyhovovalo všem.

Teď něco o tom co je nespravedlivé ve světě:

Bydlím v krásném kraji Moravskoslezských Beskyd. Je to chráněná krajina oblast Beskydy. Roste zde mnoho zajímavých rostlin, které se jinde již nevyskytují, protože byly vyhubeny nesprávnými postupy v obdělávání půdy. Žije zde také mnoho chráněných živočichů např. mlok skvrnitý, který potřebuje pro svůj život čisté chemicky nezamořené prostředí. A tenhle ten kraj by si zasloužil trochu úcty tak, že by bylo dobré, aby jste po lesích nevyhazovali odpadky, nějaké papírky ani pet láhve. Určitě se najde nějaké místo v baťohu, tašce nebo kabelce, ve které se odnese do kontejneru u cesty. Stačí, když si nějaký podnikatel chce prosadit svůj záměr a má hodně známých na správném místě a už je katastrofa na světě. Např. známe to i z Trojanovic, když hrozila těžba uhlí a plynu.

Naštěstí se starostové obcí kolem Trojanovic spojili a zahájili protest proti otevření dolů a úplné zbourání těžních věží. Přidalo se i hodně obyčejných lidí, kterým není jedno, jak bude vypadat krajina Beskyd teď i pak jak vyrostou jejich děti.

Když bude všem lidem záležet i na okolní přírodě a nebudou myslet jen na tu svojí zahradu kolem svého domu, příroda vám dá něco na oplátku… Není nad větší radost, když najdeme košík hub, nebo uvidíme rodinku zajíců, nebo srnku s mladými. A když nebudeme mít štěstí, tak stačí se nadýchat čerstvého vzduchu.     Petra Hromádková

 

 

 

 

Spravedlnost.

Po té touží každý. Ať už dítě co krylo kamaráda, který rozbil vázu nebo úředník, který se přiznal k něčemu, co neudělal. Spravedlnost z nás může udělat hrdiny, idoly nebo naopak nenáviděné lidi. Zákony jsou zvláštní věc. Některé v nás vyvolávají respekt a naději že jsme stále v bezpečí, a jiné zas pocit, že se svět zbláznil. Zákony ovlivňují i smrt. V Texasu se tento rozsudek vážně ještě vynáší. V Norsku, kde Breikvik způsobil obří masakr na jednom z  ostrovů, se již tento rozsudek nevydává. Ale radši porovnejme spravedlnost školní se spravedlností českou a spravedlnosti světovou. Ve škole se spravedlnost odehrává v rukou učitelů, často se ale stane, že v některých třídách spravedlnost není. Nebo je, ale učitel si nevšímá co se za jeho zády děje. I když jsou ve škole zločiny nejmenší, jsou dost vážné na to, aby se vzalo na pováženou, kde prohřešky začínají a kde končí. Tyto zločiny (v uvozovkách) jsou třeba šikana, menší krádeže a ničení školního majetku (třeba zničení lavice nebo vážnější poškození). V české spravedlnosti se právě řeší případ Davida Ratha. Podívám se na jeho proslov a připadá mi jako nevinný. Podívám se na zprávy a už mi jako takové neviňátko nepřipadá. V Česku se pak řeší dost vážně politika a v poslední době hlavně metylalkohol. Je zajímavé kolik lidí se zákonu bojí a kolik si s ním naopak zahrává. Světová spravedlnost zabírá všechny kontinenty. V Africe se před nějakým časem řešily vzpoury v Káhiře. Nyní se vzpoury řeší na několika různých místech. V Africe je taky velká chudoba, což znamená, že zde platí jediné: kdo je silnější nebo se má aspoň čím bránit, přežije. V Asii je to taky se zákonem docela dost na hraně. V Rusku kromě silné mafie jsou taky silné problémy s politikou (hlavně s prezidentem Putinem). V Číně je jedna z největších zločinností na světě. Kromě opět silné mafie je silná komunistická komunita. Čína je navíc komunistický stát, to znamená, že větší část zločinů způsobuje sama vláda. V Americe (jižní i severní) je taky mnoho problémů. V jižní je mnoho pašeráků a severní hlavně různé černé obchody, nelegální dražby. A je taky známé, že USA má dlouhou tradici (v uvozovkách) v atentátech. Hlavními nepřáteli USA jsou hlavně teroristi. A ještě něco málo o případech, které působí na celý svět. Kupříkladu hackerská skupina Anonymous, která útočí na sociální síť Facebook. A ještě něco o největších zločincích všech dob. Bin Ládin, vůdce Al-kaidy nebo herec, který zavraždil prezidenta Lincolna. Tito lidé kromě toho zlého co způsobili, nám ještě přinášejí jediné poselství. Ať se nepouštíme na scestí na hraně zákona a zločinu. Třeba Hitler. Byl to pouze muž s velkým snem. Snem, který zabil miliony lidí, způsobil vývin mnoha strašlivých zbraní a nakonec skončil v německém bunkru. Ironií je, že spousta lidí prostě vědí, že Němci způsobily mnoha válek a dvě světové. Ale je toto spravedlnost? Víme, že Němci tyto války způsobili, ale nevíme, kdo těch válek nakonec způsobil nejvíc. Vlastně víme. Jsou to Francouzi. Určitě si ťukáte na hlavu co je to za nesmysl. Ale průměrný člověk zná většinu nebo všechny velké válečné konflikty. Ale jen člověk, který se o války zajímá, ví, že Francouzi způsobili tolik drobnějších konfliktů, že se to vyrovná mnohonásobně válkám, které způsobily Němci. Takže i průměrný člověk se dopouští nespravedlnosti a neví to. Takže poslední věta o spravedlnosti: Spravedlnost je úplně všude.   A to dokonce i tam kde to nečekáte.    Filip Vašek

 

 

Vlajka třídy

Vlajka třídy-vybraná žáky

 

Další návrhy

 

Podzim

 Veverka

Dobrý den jmenuji se Gája, jsem nejchytřejší veverka z našeho doupěte. Moje maminka se jmenuje Alžběta a právě v tuto chvíli sbíráme žaludy na krutou zimu, a tak se nejlépe přichystáváme co můžeme. Mám svojí sestřičku, která viděla žalud na konci větve a pod tým stromem byl hřib. Sestřička na něho spadla a ten žalud na ní spadl. A v dáli byl nějaký člověk, který sbíral veverky,a chtěl si veverku vzít domů a veverka utekla a ten člověk byl naštvaný ale alespoň měl hřib.A tak si ho odnesl domů.                                                                                                              K. Murasová

 

 

Já veverka

Jsem veverka, chystám se na zimu a sbírám všechno možné. Vše co najdu, což jsou asi hlavně ořechy, si dávám do mého stromu. Už se chystám spát, ale když už skoro spím, tak něco slyším. Podivám se a jsou tam dřevorubci. Už chtěli řezat můj strom, ale naštěstí když mne spatřili, nechali můj domov na pokoji. Ulevilo se mi a šla jsem dál spát.                                       D. Galko

 

 

                                                               KAŠTAN

Takže abych se vám představil, jmenuji se kaštan Vladimír, jsem malý, hnědý, roztomilý, hladký, ale života si moc neužiju .Lidi nás sbírají jenom pro peníze a nebo pro zvířátka. Už ti lidi odnesli mojí celou rodinu. Moc jsem brečel, až jsem spadl ze stomu. Najednou až jsem spadl, slyším další lidi, jak si říkají: dívej, tam je nějaká šlupka a tam je ještě kaštan!! Já jsem si řekl, už mě asi vezmou. Ale co to?!! Oni si mě nevšimli,jupí!! Můžu si ještě užívat dál života, dokuď mě někdo nenajde.                                                                                         S. Smelíková

 

 

Brum! Brum! už je podzim a já nemám co jíst. Jsem moc štíhlý vážím jenom 190kg. Letos není co jíst, protože všechno jídlo si do svého pelechu odtáhl soused Vilda a mi nic nenechal. Tak letos budu držet dietu!!                                     J. Cibulcová